Kdo dnes fakticky ovládá Slatinné lázně Třeboň?

To není drobný úřednický spor. To je otázka, kdo má pod kontrolou jeden z nejdůležitějších městských majetků. A jestli se občan smí ptát, co se v něm děje.

Nejdřív jednoduchá věc: čí jsou lázně?

Slatinné lázně Třeboň s.r.o. jsou společnost, jejímž jediným společníkem je Město Třeboň. Město je vlastní ze 100 %. Rada města přitom v této společnosti vykonává působnost valné hromady. Jinými slovy: rada města je ten orgán, který za vlastníka rozhoduje.

Na papíře to vypadá jako běžná městská firma. V praxi je ale rozhodující, kdo sedí v radě, koho rada jmenuje do vedení a kdo má lázně kontrolovat.

Když kontrolující kontrolují sami sebe

Jedním ze dvou jednatelů Slatinných lázní Třeboň je starosta města Jan Váňa za ODS. To znamená, že člověk stojící v čele města je zároveň ve statutárním vedení městské společnosti.

Dozorčí rada má být orgán, který dohlíží. Jenže podle veřejně dostupných údajů v ní sedí lidé s přímou vazbou na současnou komunální politiku: Zdeněk Kukačka, Jiří Masojídek, Petr Werner, Petr Kohout a Jiří Kuta. Zdeněk Kukačka je předsedou dozorčí rady a zároveň zastupitelem za ODS. Jiří Masojídek je zastupitelem za ODS. Petr Werner je zastupitelem za koaliční subjekt Unie pro sport a zdraví s TOP 09. Petr Kohout je zastupitelem za SOCDEM / BEZPP.

Tohle je podstata problému. Když se pak v Třeboňských novinách objeví poznámka o údajných snahách o ovládnutí lázní a současně se ODS staví do role garanta jejich rozvoje a prosperity, působí to skoro komicky. Lázně už totiž fakticky ovládnuté jsou. Ne opozicí. Ne občany, kteří se ptají. Ale současnou politickou většinou kolem ODS.

Co potvrdil ÚOOÚ

Úřad pro ochranu osobních údajů vydal 19. června 2026 rozhodnutí k postupu Slatinných lázní Třeboň při vyřizování žádosti podle zákona č. 106/1999 Sb. A v něm zopakoval několik zásadních věcí.

Zaprvé: Slatinné lázně Třeboň jsou podle ÚOOÚ veřejnou institucí a povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím. Tedy subjektem, který má žádosti vyřizovat v režimu zákona 106.

Zadruhé: ÚOOÚ připomněl, že lázně už jednou jako povinný subjekt posoudil v rozhodnutí ze dne 18. srpna 2025. Přesto lázně v roce 2026 znovu tvrdily, že povinným subjektem nejsou.

Zatřetí: Úřad výslovně uvedl, že vyřizování žádostí jako jakýchsi „obecných žádostí“ je procesně rozporné se zákonem. Žádný jiný právní předpis podle ÚOOÚ lázním neumožňuje, aby žádosti podané podle zákona 106 vyřizovaly mimo tento zákon.

Proč je to vážné

Vedení lázní není parta laiků, která omylem přehlédla formulář. Na odpovědích k žádostem se podílejí právníci. Někdo jim musel zadat, jak mají odpovědět. A výsledek byl tento: místo aby městská firma řekla „ano, jsme povinný subjekt, tady jsou informace, případně tady je zákonné rozhodnutí o odmítnutí“, začala hledat cestu, jak se zákonnému režimu vyhnout.

Tohle je nutné říct jasně: po rozhodnutí ÚOOÚ z roku 2025 už lázně věděly, jaký je názor nadřízeného orgánu. Přesto v další věci znovu tvrdily opak. To nepůsobí jako obyčejný omyl. Působí to jako vědomá strategie: informace dát jen tehdy, když se to hodí, ale nepřipustit, že občané mají zákonné právo se ptát.

A podle našeho názoru je velmi nepravděpodobné, že by takový postup vznikl někde dole, u anonymního snaživého úředníka na lázních. Jde o právní a politické rozhodnutí, které má dopad na vztah městské firmy k občanům i zastupitelům. S velkou mírou jistoty za ním proto musí stát jednatelé, kteří společnost řídí, zadávají právní stanoviska a nesou odpovědnost za její jednání navenek.

A problém není jen v tom, že lázně odmítají plnohodnotně poskytovat informace občanům. Stejný přístup dopadá i na zastupitele města, kteří mají městský majetek kontrolovat a rozhodovat o něm. To je ještě vážnější.

A přesně tady se potkává právní problém s politickým. Jestliže městskou společnost ovládají lidé napojení na vedení města, a tatáž společnost se snaží obcházet zákon o informacích, pak už nejde jen o lázně. Jde o způsob vládnutí ve městě.

Co bylo v žádosti

Žádost se netýkala soukromí pacientů ani obchodních tajemství konkurence. Šlo o věci, které mají přímou vazbu na hospodaření a provoz městské firmy: směrnice k zadávání zakázek, fluktuace zaměstnanců, návštěvnost saunového světa, personální zajištění provozu nebo úrazy hostů.

To jsou přesně informace, které mají být u městské firmy normálně kontrolovatelné. Ne proto, aby se lázním škodilo. Ale proto, aby bylo vidět, jestli se s veřejným majetkem hospodaří dobře.

Kdo se bojí otázek?

Lázně jsou pro Třeboň mimořádně důležité. Ekonomicky, zdravotně, historicky i symbolicky. Právě proto nesmí být zavřené v politické skříňce, ke které má klíč jen úzký okruh lidí.

Když někdo řekne, že jen ODS je garantem prosperity lázní, měl by současně vysvětlit, proč městská firma pod politickým dohledem téže ODS odmítá přijmout pravidla otevřenosti. Prosperita bez kontroly není záruka. Je to důvěra naslepo.

A důvěra naslepo k veřejnému majetku nepatří.

Co chceme

Chceme, aby Slatinné lázně Třeboň respektovaly zákon o svobodném přístupu k informacím. Aby na žádosti odpovídaly řádně, ve lhůtách a v zákonném režimu. Aby tam, kde informaci poskytnout nelze, vydaly normální rozhodnutí, které lze přezkoumat. A aby vedení města přestalo předstírat, že otázky občanů jsou útokem na lázně.

Nejsou. Otázky občanů jsou normální součást správy města. Zvlášť když jde o městskou firmu, kterou město vlastní a politicky ovládá.

Máte k fungování Slatinných lázní Třeboň vlastní zkušenost nebo otázku? Napište nám.