Cyklisté v Třeboni

Téma, které se dotýká každého

Toto téma je aktuální každé léto, kdy se do Třeboně přiřítí desetitisíce lidí lačnících po projížďce po rovinkách, kde se nemusí rvát do žádných kopců – přičemž největší kopec v Třeboni je jen několik desítek metrů vysoký Kopeček.

Je jednoduché říci: „Cyklisté jsou arogantní Pražáci“, ale bohužel, tento problém je mnohem složitější, a proto jej nelze vyřešit ve dvou nebo třech větách.

Téměř každý Třeboňák někdy jel nebo pojede na kole a je tedy také cyklistou – ať už bývalým, současným, nebo teprve budoucím. Je to tedy věc, která se dotýká každého. Jak ji ale řešit? Každý problém má své řešení; někdy je rychlé a jednoduché, jindy však složité a problematické.

Je třeba přistoupit k tématu koncepčně

Problematika cyklistů v Třeboni patří právě do té druhé varianty, a proto je třeba k tomuto tématu přistoupit koncepčně. Co to slovo vlastně znamená? Jednoduše řečeno: je třeba najít řešení, které má hlavu a patu.

Není to jen o tom říct: „Udělali jsme zde jednu stezku, nazveme ji cyklostezka, a je hotovo – tleskejte nám!“ Takový přístup je k ničemu.

Je třeba si nejdříve položit několik základních otázek a také si na ně odpovědět.

Čtyři základní otázky

1. Co je cílem výstavby cyklostezek?

Odpověď: Cílů je několik, ale prioritním cílem je, aby se cyklisté vyhnuli kontaktu s ostatními účastníky silničního provozu – tedy chodci a motoristy – a tím pádem neohrožovali a neomezovali jeden druhého.

2. Jak toho dosáhnout?

Odpověď: Navrhnout a vybudovat cyklostezky tak, aby co nejméně zasahovaly do ostatních komunikací.

Příklad nevhodné cyklostezky: Trasa od autobusového nádraží kolem Kauflandu.

Důvod: Cyklostezka minimálně pětkrát kříží silniční průběhy pro automobily a nutí cyklisty každých 200 metrů slézat z kola nebo riskantně přecházet silnici.

Příklad správného řešení: Vést cyklostezku po pravé straně silnice, následně vpravo pod mostem a kolem budovy bývalé tzv. „dřevěné školky“.

3. Jak by měly být cyklostezky koncipovány?

Zjednodušená odpověď zní: Aby od něčeho k něčemu vedly. Je neefektivní cyklostezka z Táboritské směrem na předměstí, když cca 20 metrů za kruhovým objezdem „vyplivne“ u Oregana stovky cyklistů do nejfrekventovanější silnice v Třeboni, čímž následně zpomalí provoz automobilů.

Řešení: Turisté na kolech se nemusí dostat z bodu A do bodu B tou nejkratší cestou, ale tou nejbezpečnější a nejpohodlnější. Jak jednoduché by bylo navést je hned za kruhovým objezdem doprava do ulice Daskabát a následně kolem domu s pečovatelskou službou až do parku u Rybníčku.

4. Kdo by měl cyklostezky navrhovat?

Odpověď: Někdo, kdo již několik cyklostezek navrhl a má s touto problematikou zkušenosti.

Odbornost místo nejnižší ceny

Na tuto poslední odpověď mi spousta z vás řekne: „To je snad jasné, ne?“ Bohužel v případě Třeboně to tak „jasné“ není. Město mnohokrát vypisuje zakázky s kritériem vítěze pouze dle nejnižší ceny s argumentem, že to jinak nelze. A proto sportovní parky projektují zahradní architekti nebo sportoviště staví společnosti, které nikdy nic podobného nedělaly a na Třeboni se „učí“.

Mohu vás ale ubezpečit, že lze vypsat veřejnou zakázku i podle jiných kritérií než podle ceny.

Nemůžete například soutěžit o právní služby podle ceny, protože by to byl nesmysl. Nejlevnější právník neznamená nejlepší. Stejně je to například u architektů – ten nejlevnější nenavrhne nejhezčí stavbu atd. Ale o zadávání veřejných zakázek v Třeboni zase příště.

Ing. Vítězslav Lamač