Hala je hotová. Ale co jsme si při tom neřekli?

Rekonstrukce Sportovní Haly je hotová a všichni jsme rádi. Sportovci trénují, na palubovce se hraje. Jenže teď, kdy je hala v provozu a nové prostory voní čerstvou barvou, se velmi snadno zapomíná na to, co předcházelo. A právě to si připomenout chceme — ne ze zlomyslnosti, ale proto, že příště bude Třeboň stát před dalšími velkými investicemi a bylo by škoda opakovat stejné chyby.

Co projekt původně neřešil

Projekt pro provedení stavby, na jehož základě byl vyhlášen výběr dodavatele, byl ve chvíli zahájení soutěže neúplný. Konkrétně: neobsahoval úpravu vestibulu, nepočítal s restaurací, chybělo lajnování palubovky. Vytápění bylo navrženo bez dostatečného promyšlení, osvětlení bylo nepřesně specifikované. To nejsou drobné detaily — to jsou věci, které se v průběhu stavby musely dořešovat za pochodu, a každá taková změna prodraží a prodlouží celou akci.

Výsledek? Rekonstrukce se prodražila o téměř 30 milionů korun oproti původnímu rozpočtu. Samotné zateplení stálo několik desítek milionů. A přitom výpočet předpokládané úspory na vytápění a energiích nebyl zastupitelům nikdy předložen. Ptáme se: jak jsme mohli schválit investici do zateplení, aniž bychom věděli, za jak dlouho se nám vrátí? Podle toho, jak to vypadá dnes, odpověď není povzbudivá.

Provoz? Dořešíme pak.

Do poslední chvíle nebylo jasné, jakým způsobem bude hala provozována. Kdo ji bude řídit, za jakých podmínek, s jakým rozpočtem. Tohle není vedlejší otázka — způsob provozování přímo ovlivňuje, co se do haly projektuje. Pokud nevíte, jak hala bude sloužit, těžko navrhujete optimální řešení.

Jak to dělají jinde

Pro srovnání stačí se podívat na nedaleké Dačice. Tamní přístavba a rekonstrukce sportovní haly u Střední školy technické a obchodní proběhla s kompletní projektovou dokumentací — včetně přesně definovaného lajnování palubovky pro jednotlivé sporty (házená, florbal), s promyšleným zázemím pro diváky, s jasně navrženou technickou místností pro vytápění i chlazení. Projekt byl zadán do soutěže s rozmyšleným budoucím provozem.

Tohle není výjimka. Ve většině měst, kde se podobné stavby realizují, je projektová dokumentace úplná ještě před výběrovým řízením. Zadavatel přesně ví, co chce, dodavatel přesně ví, co má postavit, a výsledná cena odpovídá realitě. Vícepráce jsou výjimkou, ne pravidlem.

Proč na tom záleží do budoucna

Třeboň má před sebou další investice — areál Na Hliníku, otázku zimního stadionu, kterou nevylučuje ani současné vedení, případně další sportovní infrastruktura nebo bytové domy. Pokaždé půjde o peníze daňových poplatníků v řádu desítek, možná stovek milionů korun. A pokaždé platí stejný princip: špatně připravený projekt prodraží a prodlouží stavbu, zbytečně zatíží město a výsledek nemusí odpovídat tomu, co obyvatelé skutečně potřebují.

Heslo „Ňák to bude, ňák to dopadne“ je levné ve fázi přípravy. Drahé je pak vždycky při realizaci — a nejdražší při provozu na dalších dvacet třicet let.

Co navrhujeme? Aby město před každou větší investicí mělo povinně zpracovanou studii proveditelnosti s jasnou odpovědí na tři otázky: Co přesně stavíme? Jak to budeme provozovat? Kdy a jestli se nám to zaplatí? Bez těchto odpovědí by zastupitelstvo nemělo projekt schvalovat — bez ohledu na to, jak velký politický tlak na zahájení stavby existuje.

Máte k tomu co říct — jako sportovec, rodič nebo daňový poplatník? Napište nám.